Oslnivý a křehký Vinyl

Stále více filmů a seriálů pracuje v posledních letech s motivem nostalgie po době, kdy ještě nebylo společensky neúnosné likvidovat se od rána do večera kombinací spousty cigaret, alkoholu a drog.

 Blog Richarda Guryči
29.2.2016 12:52   |  

Celuloidový stesk volá po době, kdy k fungování v hudebním byznysu stačilo spočítat rozdíl mezi investicí do nahrávky a propagace kapely a tržbou za tisíce či miliony prodaných vinylových desek. A kdy kocovina byla běžnou součástí dopolední porady v zahulených kancelářích reklamních agentur či hudebních labelů a kdy i firemní právníci mohli nosit růžové zvonáče a korálky kolem krku.

Během let 2007–2015 si získal kultovní status seriál Mad Men (Šílenci z Manhattanu), jehož sledování je bezmála povinností pro každého, kdo chce být součástí reklamní branže. Dráždivá možnost zobrazit všechny tehdejší machistické, sexistické a šovinistické standardy s dostatečně sarkastickým odstupem a zároveň je tak trochu nenápadně nostalgicky oslavit je patrně jednou z kouzelných ingrediencí úspěchu „Mad Menů“. Divák se často pohybuje na vzrušující hraně mezi okouzlením a odporem. A s potěšením se k balancování na této diskutabilní hraně vrací, protože je to jako droga.

Podobně „našlápnuto“ má v současné době seriál Vinyl, nový počin televize HBO, za kterým stojí rocker a producent Mick Jagger a legendární filmař Martin Scorsese. Už dvouhodinový pilotní díl přinesl tak koncentrovanou dávku nezdravého životního stylu, politicky nekorektního cynického vtipkování a „scorseseovsky“ explicitně zobrazeného násilí, že by z toho leckterému biohipsterovi zešedivěl plnovous.

Doba, kdy byl marketingový manažer hudebního vydavatelství především distributorem úplatků pro majitele rádií a asistentka šéfa doplňovala kromě kávovaru i firemní šuplík s drogami, dnes může vypadat jako zábavné sci-fi. Připusťme ale, že právě takovému Jaggerovi ještě stále slouží paměť. Kromě dobré zábavy a poučeného exkurzu do minulosti tak počiny typu Mad Men či Vinylu skrytě kladou i docela závažné otázky. Žijeme v lepších časech? Udělalo z nás respektování stále většího počtu nepsaných či naopak výrazně psaných pravidel slušnější, tolerantnější a galantnější kolegy, partnery, nadřízené či podřízené? Jsme zdravější a šťastnější? Nebo nás likviduje frustrace z nutnosti stále intenzivněji popírat své přirozené sklony?

Zobrazovaná realita „šedesátek“ a „sedmdesátek“ v Mad Men a Vinylu často vypadá jako holé šílenství. Proč se pak často vracíme do naší komfortní a pravidly vypolstrované reality tak nějak rozpačitě a neochotně?

Už samotný název Vinyl to dilema symbolizuje poměrně přesně. Na pohled tvrdý, oslnivě lesklý, s ostrým okrajem. Ale zároveň křehký, pomíjivý a při necitlivém zacházení snadno zničitelný. S nepřekonatelným zvukem, který však po čase zanikne v šumu a praskání.


Richard Guryča je novinář a fotograf. Píše o životním stylu, bydlení, kultuře a komunikaci. Pracoval mimo jiné v deníku Dnes, v České televizi či v časopise 100+1 zahraničních zajímavostí. Se Strategií spolupracuje od roku 2014.


Chcete něco dodat? Souhlasíte, nebo jste proti? Reagujte prostřednictvím facebookových komentářů, které můžete psát přímo zde pod článkem.

Čtěte také: Profesorky konformismu


Autor: Richard Guryča, Strategie

Komentáře

Čtěte také

Slovenský kotel nesplňuje podmínky dotační podmínky, tvrdí čeští výrobci

Slovenský kotel nesplňuje podmínky dotační podmínky, tvrdí čeští výrobci

Čeští výrobci domácích kotlů si stěžují, že v rámci dotací na pořízení nových kotlů si domácnosti mohou pořídit kotle, které nesplňují předepsané emisní parametry. Podezřelý je… více

Komerční prezentace
Mobilní web