Vít Mádr: Ještě pořád nejsem manažer, ale zkouším to

FotoFocus nás tentokrát přitáhl do Brna. Vít Mádr fotí od začátku 80. let. A už v hlubokých „osmdesátkách“ během studia elektrofakulty věděl, že chce fotit reklamu. Podařilo se, a když autora zakázky baví, není v podstatě co řešit. Možná až na amatéry, kteří občas ničí práci profíků.

Fotografie pro portál Vína z Čech zároveň radí,
jak si dát dvojku, aniž by ta vaše něco namítala... Dalších 8 fotografií v galerii
16.6.2011 9:50   |  

Většina fotografů začínala s úplně jiným povoláním. Jak vy jste se dostal k focení?

Je fakt, že i já jsem původně vystudoval něco úplně jiného, konkrétně lékařskou elektroniku. Ovšem už při tomhle studiu jsem paralelně docházel na Institut výtvarné fotografie, který se časem proměnil na Institut tvůrčí fotografie Slezské univerzity. Elektrofakultu jsem sice poctivě dostudoval, ale přesto jsem už podvědomě cítil, že se chci živit fotografií.

To se nacházíme někde v osmdesátých letech, ne? Dalo se tehdy fotografií živit?

No právě, hlavně nebylo úplně v pohodě přejít na volnou nohu a být jako fotograf zaměstnaný jsem nechtěl. Všechno se zlepšilo až v roce 1988, kdy soudruzi milostivě vydali takzvané Povolení Národního výboru. Pořídil jsem si tedy povolení na fotografické služby a od začátku roku 1989 jsem šel na volnou nohu. A od té doby se živím fotografií a výtvarničinou.

Vy jste byl vlastně dřív výtvarník než fotograf…

Začal jsem fotit docela pozdě, nepatřím mezi ty, kteří měli foťák už od kolíbky, i když doma nějaké foťáky byly vždycky. Hodně jsem maloval, chodil do lidové školy umění, obrazy jsem také vystavoval, ale první fotky jsem vážně začal dělat až tak ve dvaadvaceti letech. Focení mě ovšem natolik vzalo, že jsem se hned za rok hlásil na onen Institut výtvarné fotografie. A tenkrát tu nebyl žádný odpor k reklamě, takže jsem dokonce toužil po tom, abych se mohl živit reklamním focením. V reklamě jsem viděl a doteďka vidím největší výzvy. V reklamě je možnost uplatnit vlastní nápady a pak je tu nutnost dokonalého řemeslného ztvárnění, musejí se zkrátka odevzdávat práce na té nejvyšší úrovni kvality.

Ale začínal jste přece jako výtvarník, umělec. A reklama, i když má být dokonalá, moc umělecké řemeslo není, ne?

Jenže já jsem vždycky věděl, co to znamená fotit pro reklamní průmysl. Ústupky samozřejmě bývají, navíc klienti často mají pro mě nepochopitelné představy a ještě častěji na nich trvají. Zní to sice jako fráze, ale i to, že přistoupím na jiný styl, mě nakonec může popohnat někam dál. Ale je pravda, že ne vždy na ten „jiný styl“ přistupuju s velkou radostí. Prožil jsem si už ovšem také to, že jsem trval na svém a o zakázku přišel…

Člověk tedy musí být asi i hodně diplomat.

Přesně tak. Na focení reklamy jsem se naučil řadu věcí. Musel jsem se naučit být trpělivý a pečlivý, jak k práci, tak ke klientům. Sám jsem přitom ve své podstatě velmi netrpělivý a nepečlivý člověk. Dnes už mi ale vůbec nepřijde divné se věnovat jedné jediné fotografii několik hodin, někdy i dnů. Trpělivě posouvám objekty na scéně po milimetrech, nespoléhám ve všem na Photoshop, a klidně se pak po pár hodinách vracím k původní verzi. Ale jinak mám často možnost pracovat podle svých představ, což je vždycky skvělá výzva.

Takže se dá reklamní fotografií i bavit?

Ale jo, neděláte pořád to samé, ten obor má ohromný záběr. Dělám reklamní věci od kulinářské a produktové fotografie přes portrétní, módní a lifestylovou fotku až po velké scény s nábytkem nebo auty. Baví mě interiéry, architektura, ale fotím i exteriéry. Díky tomu, že každou chvíli fotím na jiné téma, se rozhodně nenudím. Samozřejmě, že chvíli trvá, než člověk na tohle všechno získá odpovídající profesionální vybavení, ale postupně jsem se zařídil.

Máte z toho výčtu něco, co vás baví nejvíc?

Dneska mě asi nejvíc baví kulinářská fotografie, pro tu mám nejen velmi dobře vybavenou kuchyň přímo v ateliéru, ale i nepřeberné množství různých rekvizit. Ale hodně mě oslovuje i produktová fotografie. A když už mám pocit, že jsem s jídlem či produkty moc sám, tak velmi rád fotím lidi-portréty či módu nebo obecně lifestyle.

Kromě toho vybavení - měl by mít reklamní fotograf k profesionální práci také fotografické vzdělání?

Rozhodně, a málokdo z těch začínajících si to uvědomuje. Sám se na vzdělávání fotografů podílím jako lektor Institutu digitální fotografie, kde mám poměrně velké portfolio kurzů. Hned na úvod vždycky studentům říkám, že získají pouze základ a pak už bude záležet jen na nich a na jejich vůli. Vybavení není všechno, i když je potřeba. Ale když si koupím skvělé housle, taky s nimi nemůžu hned na pódium a hrát skvělé koncerty. Musím se na ně nejdřív naučit.

Ale je i hodně fotografů, kterým stačí jen to vybavení…

A to je to, co mi vadí. Spousta takzvaných fotografů se podbízí nízkými cenami a odevzdávají většinou velmi nekvalitní práce. A nejhorší je, že klienti to často ani nepoznají. Takhle to ale nemůže dlouho fungovat. I hodně mých studentů přišlo s představou, že si po nějakém kurzu udělají ve svém ateliéru značky na zem, kde budou stativy se světly, proti nim postaví modelku a vždycky jim vyjde dokonalá fotka. Je to nesmysl stejně jako fotit podle jakýchsi schémat osvětlení pro různé typy fotografií, které najdete v příručkách. Já studentům říkám, že každá tvář a každý produkt je jiný, každý takový objekt přitom vyžaduje individuální přístup. Já vzdělání rozhodně pokládám za důležité a ještě důležitá je škola života. Jak by řekl Lenin, kdyby fotil: fotit, fotit, fotit.

Ale v éře digitální fotografie fotí už skoro každý a často…

Jenže málokdo z dnešních fotografů, kteří začali fotit až v éře digitálu, ví, jak má fotografie vůbec vypadat. Většinou fotí bez rozmyslu, pak se snaží něco vybrat a upravit ve Photoshopu. Reklamy výrobců fotoaparátů je přitom přesvědčují o tom, že fotí fotoaparát a ne fotograf. Když se jim pak jedna fotka povede, tak se diví, že další snímek už tak dobrý není. Nevědí, že maloformátové digitální zrcadlovky jsou dobré především pro dokumentární fotografii a že pro studiovou práci je lépe fotit na středoformát nebo velkoformát s digitální stěnou. A nevěří tomu, protože jim přece každý z výrobců fotoaparátů říká, že si kupují ten nejlepší přístroj… Profík tedy musí být napřed v technice a musí mít dlouholetou nepřetržitou praxi, která je samozřejmě spojená se získáváním nových zkušeností. Jak jsem říkal, je mnoho nových fotografů, kteří drtí trh nízkými cenami, je ale na klientech, aby sami postupně pochopili, že nejsou tak bohatí, aby si mohli neustále kupovat levné a nekvalitní služby.

Musí být dneska fotograf, který se chce uživit focením, také velký organizátor a úředník?

Určitě musí, ale já to pořád neumím. Naučil jsem se být trpělivý při focení, ale úředničit ne. Nejsem manažerem, i když se do toho chci už pár let obout… Jenže ona se nakonec vždycky nějaká zajímavá zakázka objeví, a tak mě osud moc do úředničiny a marketingu netlačil. Ale vím, že je to chyba. Hodlám ji napravit.

Fotíte také umělecké fotografie, pořádáte řadu výstav - je to výdělečná činnost, nebo tenhle „koníček“ dotujete právě třeba z reklamního focení?

Výtvarná fotografie je pro mě opravdu koníček, který dotuji z reklamního focení. Občas se mi ale něco povede prodat, a to mě těší především proto, že se o to moc nesnažím.

Může se dneska vlastně fotograf na vlastní noze uživit bez reklamních zakázek?

Myslím, že je pár fotografů, kteří reklamní fotku nedělají a uživí se výtvarnou fotografií. Svým způsobem jim lze závidět, ale mě reklamní fotografie baví natolik, že nelituji.


Vít Mádr (1959)

Studoval malířské techniky u Petra Skácela na Lidové konzervatoři v Brně a základní i nástavbové studium na Institutu výtvarné fotografie. Navíc je absolventem elektrotechnické fakulty Vysokého učení technického v Brně. Je členem Asociace profesionálních fotografů, TT-klubu Brno a Unie výtvarných umělců České republiky. Koncem 80. let začal prodávat své obrazy, v roce 1988 získal povolení provozovat fotografickou živnost. Na volnou nohu přešel již na jaře roku 1989 a začal se plně věnovat malbě, výtvarné a modelingové fotografii, později převážně reklamní fotografii. Ve své profesionální tvorbě se zabývá širokým spektrem tvorby reklamní fotografie. Zabývá se rovněž volnou tvorbou. Své práce vystavuje i prodává. Je zastoupen v četných soukromých sbírkách nejen v České republice.


Autor: Jaromír Hasoň

Komentáře

Čtěte také

Babišovy ryby v sobě měly moc vody, zastavila je veterinární správa

Babišovy ryby v sobě měly moc vody, zastavila je veterinární správa

Veterináři zastavili dvě zásilky dovozových mražených rybích výrobků, obsahovaly více vody, než obsahovat měly. Šlo o 47,5 tuny pangasia z Vietnamu a 8,2 tuny obalovaného filé z… více

Komerční prezentace
Mobilní web