Sítotiskové barvy a laky pro tvořivé zušlechťování tisku

O sítotiskových barvách a lacích i jejich využití pro zušlechťování tiskovin, o speciálních estetických a funkčních efektech jsme v Polygrafii revue již psali. Rovněž jsme ovšem informovali o tom, že se na nedávném veletrhu Fespa objevila již dlouho dopředu avizovaná publikace Fespa Sensations, která přinesla méně známé podrobnosti a novinky v této oblasti včetně ukázek těchto efektů.

Podívejme se proto na problematiku znovu, ve světle zmíněné publikace mezinárodního sítotiskového svazu a nových sítotiskových strojů, dostupných na českém trhu.

Sítotiskem je možno potiskovat širokou škálu materiálů, omezených pouze tloušťkou, která činí u archových strojů 0,8 mm. Je pouze nutno zvolit vhodnou kombinaci barvy a materiálu, jako je tomu ostatně i u jiných tiskových technik.

Lakování sítotiskem (nejen dorůžova)

Pro lakování sítotiskem celoplošné i parciální lze využít lesklé i matné laky včetně strukturovaných s různou hrubostí a motivem (obvykle vytvrzovaných UV zářením), laky perleťové, parfémované, tvrdé, měkké, tónované i metalické a rovněž bezpečnostní. Laky s více efekty můžeme rozdělit do několika skupin. Do první z nich patří laky s glitrem v mnoha barvách a s rozdílnou velikostí glitru podle požadovaného efektu. Pokud jsou použity průsvitné glitry, vynikne tak barva pozadí. V parfémovaných lacích se používají částečky parfému uzavřené do mikrokapslí, které se uvolní, pokud je povrch mikrokapslí porušen tlakem.

Dotykové laky jsou vytvrzovány UV zářením, pro zvýraznění efektu jsou v nich využívány větší glitry. U všech druhů UV barev a laků je ale u sítotisku vzhledem k obvykle značné výšce barvové vrstvy třeba bedlivě hlídat výkon vytvrzovacích UV lamp.

Výhodou lakování sítotiskem je reliéfní vrstva laku s výrazně nižšími náklady než u ofsetu. Možnost volby tloušťky nánosu vrstvy (dané tloušťkou síta a šablonové vrstvy) a hustoty síťoviny umožňuje vytvořit v kombinaci s lakem různé rastry a struktury povrchu tiskoviny. Na rozdíl od laminace je přitom nalakovaná tiskovina snadno recyklovatelná při stejném lesku i mechanické odolnosti vrstvy. Tím spíše, jsou-li použity UV vytvrditelné laky. Oproti vžitému mínění (opět nejvíce mezi ofsetovými tiskaři, ale i mezi staršími tiskaři bez zkušenosti s moderními stroji) je sítotisk úsporný i ve spotřebě barev a laků. Při mytí se většina barvy může posbírat zpět a většinou se dá celá zakázka realizovat s menším množstvím barvy než u ofsetu.

Metalických barev je stále více

Pigmenty v metalických barvách jsou tvořeny tenkými lístky kovu, od kterých se odrážejí dopadající světelné paprsky. Protože destičky kovu přitom musí být rovnoběžné, musí být barva spíše nízkoviskózní. Dlouho se jako metalické používaly pouze zlatá a stříbrná, dnes ale např. firma Pantone nabízí celou škálu těchto barev. Tekuté „stříbrné“ barvy se používají pro přetisk ploch zobrazujících kovové předměty jemným rastrem, který dodá tisku vizáž kovu.

Například pro zlatý efekt je jako pigment používána slitina mědi a zinku, pro stříbrné barvy je nejčastěji využíván hliník. Povrch některých kovových částí na vzduchu oxiduje, čímž by docházelo ke změně odstínu. Z tohoto důvodu se lístky kovu povrchově upravují nanesením tenké vrstvy hliníku, jehož oxidačním produktem je bezbarvý oxid hlinitý. Při použití dvousložkových metalických barev (oxidační pasta + pojidlo) musí dojít ke smíchání až těsně před samotným tiskem.

Zrcadlové barvy s kovovými pigmenty vytvoří po tisku plochu s optickými vlastnostmi zrcadla.

Interferenční barvy mají kovový lesk, jehož barva se mění podle úhlu natočení výtisku. Obsahuje pigmenty s vlastnostmi na škále mezi opacitními (neprůhlednými) a transparentními.

Perleťové barvy mezi třpytem a sametem

Na rozdíl od metalických pigmentů, kde se světlo odráží od povrchu částečky pod stejným úhlem, pod jakým dopadlo, se v perleťových pigmentech světelné paprsky částečně odrážejí a částečně lámou. Barevné efekty jsou pak důsledkem interference světla na tenké vrstvě materiálu s indexem lomu značně vyšším, než je index lomu okolního prostředí. Samotné pigmenty pak tvoří buď částice složené z jednoho opticky homogenního transparentního materiálu, nebo částice složené z transparentního nosiče (slída, SiO2), pokrytého tenkou vrstvou kovu (TiO2, Fe2O3). Velikost částic pigmentu ovlivňuje perleťový lesk - větší částice způsobují třpytivější a menší částice hedvábný (sametový) lesk. Tloušťkou nanesené vrstvy je možné ovlivnit převažující odstín pigmentu.

Bezpečnostní sítotisk

V bezpečnostním tisku se používá několik druhů sítotiskových barev. Jsou to jednak stírací barvy, používané zejména pro tisk losů. Lze je z povrchu výtisku odstranit mechanicky a většinou obsahují různé druhy částic, které zabraňují tomu, aby se tištěný motiv pod nimi dal přečíst. Fluorescenční barvy mohou být dvojího druhu: zviditelňované denním světlem nebo UV zářením. U obou má ale odrážené vyzařované světlo delší vlnovou délku než dopadající excitační světlo. Fosforescenční barvy v důsledku kumulace dopadajícího UV nebo denního světla samy svítí až po dobu 30 minut. Používají se například k potisku výstražných cedulí, jako je „Únikový východ“ a podobně. Tzv. „just and watter“ barvy po kontaktu s vodou z výtisku zmizí nebo změní odstín. Tento děj je nevratný. Barvy reagující na denní světlo se působením UV složky z něj zabarví a barva pak opět zmizí. Tento cyklus lze opakovat až stokrát.

Mezi speciální barvy patří i tzv. tabulové k potisku tabulí, na které se pak píše křídou například ve školách či v restauracích. Abrazivní barvy se používají na výtisky, které se umísťují na zem a jsou určeny k chození, jako jejich protiskluzová vrstva. Reliéfními barvami lze levně a prakticky tisknout slepecké písmo či imitovat ražbu. Magnetickými barvami se potiskuje zadní strana motivu, a vznikne tak magnetická samolepka. Blednoucí barvy za určitý čas vyblednou nebo zcela zmizí.

Termochromní barvy v mikrokapslích

Termochromní barvy se dělí na několik druhů. Všeobecně jde o barvy, které jsou aktivovány nebo deaktivovány určitou teplotou nebo rozmezím teplot. Může jít jak o vratný, tak o nevratný děj. Lze je použít například k potisku mražených výrobků, kdy odstín upozorní na výrobky, které již byly rozmraženy a nesmí se znovu zmrazit, nebo na ty, které již dosáhly vhodné teploty, např. v mikrovlnné troubě. Aplikovat je lze od -20 do +50 oC. Termochromní barvy přecházejí buď z bezbarvého do barevného stavu, nebo, u tzv. duhových (rainbow) barev, z jednoho odstínu do druhého. Pro lepší zviditelnění efektu se doporučuje tisknout termochromními barvami na černý podklad. Ve všech typech termochromních sítotiskových barev je termochromní pigment rozmístěn v mikrokapslích, tedy tzv. enkapsulován. Látka citlivá na teplotu je umístěna uvnitř ochranné, obvykle polymerní mikrokapsle, kde je izolována od pojiva a ostatních složek barvy, podobně jako je tomu u parfémovaných barev.

Sítotisk levnější a přesnější než ofset?

Sítotisk je oproti vžitému mínění (zejména mezi ofsetovými tiskaři) velmi přesnou tiskovou technikou, pokud je v sítotiskovém stroji použit tzv. stop-cylinder. Oproti ofsetu je zde dosahováno až o řád přesnějšího soutisku, proto se tato technologie využívá například pro bezpečnostní tisk, v případě strojů Sakurai jsou to například bezpečnostní prvky na eurobankovkách. Sítotiskové stroje této firmy jsou světovou špičkou rychlosti a přesnosti, v závislosti na motivu, použitém materiálu a barvě potisknou až 4000 archů za hodinu. Dnes jsou v ČR instalovány již čtyři, zájem o ně mají jak samotní sítotiskaři, tak ofsetové tiskárny.

Na těchto strojích se tisknou i flexibilní plošné spoje, tachometry a přístrojové panely v automobilovém průmyslu, extrémně náročné na přesnost tisku, a tedy i naložení archu. U strojů Sakurai se arch nakládá do válce, který stojí, a je navíc kontrolován senzory na náložkách. Díky tomu je dosaženo maximální přesnosti. Sítotiskem lze takto potisknout i lentikulární fólii s pohyblivými 3D efekty řádově levněji než při ofsetovém tisku stejného formátu.