USA: Certifikáty FSC/SFI začaly plnit novinové titulky

Obchodníci tlačí tiskaře k větší ekologičnosti

Ekologii je třeba začít brát vážně… Hlas amerických polygrafických průmyslníků zaznívá sice možná mírně opožděně, jistě však nebude k přeslechnutí. Na environmentálním lesku mu totiž dodávají natolik zvučná jména, jako jsou Exxon, BP, Wal-Mart, Target, General Motors, Toyota, Procter & Gamble či Kimberly-Clark, podporovaná prestižními hospodářskými tituly Business Week, Time, Fortune, Forbes, NYT či Graphic Arts Monthly. Ti všichni vyrazili do nového tažení za zelenější výrobou.

Paradoxně v situaci, kdy se český první muž rozhodl zviditelnit na globálně mediálním poli s názory, cejchujícími výzkumy lidského ohrožení přírody jako chatrné a nálepkujícími sebestředné ekology především na omezovatele osobních svobod jednotlivců a podnikání.

Katarína se nerozmýšlí

„Globální oteplování způsobené lidmi je nesmyslná fikce,“ vzkázal V. Klaus ze semináře Ekologické pravdy a mýty, „…dá se naopak předpokládat, že když se oteplí oceán, nad Antarktidou bude více sněžit a masa ledovců naroste…“

Zatímco v tuzemsku přestal být pro prezidenta „mýtus udržitelného růstu a obnovitelných zdrojů předmětem k vážné diskusi“, za oceánem se organizátoři newyorské panelové konference Zelená reklama nestačili divit stovkám potenciálních uchazečů, proudících Manhattanem. Vzhledem k tomu, že šlo o specialisty z kruhů přisouvajících všemožné výrobky spotřebitelům až pod nos, můžeme o to víc žasnout také my - kde se najednou v Americe a prapůvodní Klausově ikoně sebral třeba takový Institut pro udržitelnou komunikaci? Kde se tu v zemi konzumu vzal film Nepohodlná pravda nebo rockový koncert LiveEarth? A jak v tom všem figurují polygrafové?

Zatímco donedávna nahlíželi na environmentální firemní politiku američtí byznysmeni trpně jako na věc pro planetu sice jistě správnou, zato však brzdící byznys a dusící podnikový růst, začala se poslední dobou podnikatelská karta razantně obracet. Podle stratégů nestojí u kořene věci ani tak zvýšený tlak ekologů nebo státu, ani vylepšení „environmentální image“ před ostřížím zrakem regulačně-legislativních orgánů, nýbrž sami zákazníci…

Buďte rozumní, buďte LOHAS

Zatímco se v Česku nechumelí, přičemž tu a tam skrápne, a nejen hory se snažíme kolonizovat jako o život, Američany již naopak začínají následky hurikánů, bouří, požárů a záplav přinejmenším děsit. Může je totiž vbrzku poznat na vlastní kůži kdekdo. A tak dnes podle průzkumu Knowledge Networks nachází 72 % amerických občanů „určitou nebo velkou potíž v globálním oteplování a klimatu, způsobeném hromaděním skleníkových plynů“ (vloni 63 %). Pro 3/4 všech Američanů se stalo „vědecky prověřené globální oteplování problémem, vyžadujícím akci“. 63 milionů dospělých Severoameričanů se považuje za LOHAS konzumenty (Lifestyles of Health and Sustainability): Tento trh, zaostřený na zdraví, životní prostředí, sociální smír, vývoj osobnosti či udržitelný vývoj, reprezentuje v USA takřka 227 miliard dolarů. Doby, kdy ekologicky nezávadný výrobek vykazoval také „vyšší výrobní náklady a nevýrazné technické parametry“, se stávají minulostí. Stále více producentů vrhá na trh nejrůznější ekoprodukty. A právě množící se analýzy a sofistikace environmentálního počínání velkých obchodních společností vyústily v jediný poznatek - na řadu nyní musí přijít také prvo- a druhododavatelé, potažmo samotní producenti/výrobci.

Jakpak také ne, pokud až 20 % nákladů na výrobek tvoří odpovídající balení, zhotovené v drtivé míře polygrafickými technikami? Proto musejí začít s přehodnocováním výrobních postupů i tiskaři s obaláři.

„Jak se zdá, mnohé oslovené tiskárny -jestliže ne většina - neznají koncepci udržitelnosti,“ prohlásil prof. Kenneth Macro z programu Cal Poly's Graphic Communication. „Mají to za předpojatost a věc zelených, jenže přestává být čas na to strkat hlavu do písku…“

Logicky to zaznívá právě ze světa za oceánem. Vždyť američtí průmyslníci ze světa reklamy, publikování, tisku a obalů se řadí k největším světovým energetickým uživatelům. A nejen to -souběžně v míře více než hojné závisejí těžce i na petrochemickém a papírenském importu. Jejich kolosální firmy vyprodukují ročně kvanta tun odpadního papíru a emisí. Ale to není vše…

Začal si Wal-Mart

„Udržitelnost není zeleným marketingem, není to sociální program a není to úspora energií,“ míní tvůrce publikace Zelený marketingový manifest John Grant. „Je to kolektivní termín odpovědnosti za svět, v němž žijeme. Je to o konzumaci jinak, a je to o sdílení bohatství i bídy…“

Amerika začíná vytvářet nejrůznější konsorcia a seskupení. Na cestu se vydává Sustainable Packaging Coalition i Sustainable Advertising Partnership. Obchodní vůdci ze společností, jako Exxon, BP, Wal-Mart, Target, General Motors, Toyota, Procter & Gamble, Kimberly-Clark, New York Times a Time pociťují rostoucí tlak od investorů, z trhu i od autorit - jakpak se jejich firmy vyrovnávají se změnami v byznysu, společnosti a prostředí?

Koalice 284 institučních investorů s majetkem přesahujícím 41 bilionů USD zakládá The Carbon Disclosure Project, vyzývající 2500 top světových firem k dobrovolnému reportu o skleníkových plynech.

Většina z 500 společností citovaných Fortune se odhodlává zveřejnit podle směrnic Global Reporting Initiative firemní reporty sociální odpovědnosti, udávající mj. emisní a další zátěžová data. Zatímco jedněm se nezávislý emisní audit jeví spíše břemenem až rizikem, těm „uvědomělejším“ naopak dokáže poskytnout v procesu inventarizace a pozdější transformace obchodních procesů kritickou kvalifikaci a zkušenost pro environmentální regulaci.

Guvernéři americké západní pětky letos odsouhlasili, že do konce roku sladí úsilí a vytvoří tržně orientovaný emisněobchodní program. Skupina 50 hlavních amerických investorů v čele s Merrill Lynchovou požádala Kongres o dramatickou změnu národní energetické politiky a zavedení tvrdé legislativy k omezení emisí (přeladění energetické politiky k podpoře vývoje čistých technologií; směrnice Commission Securities & Exchange pro účetní výkaznictví…).

Sbohem, Ameriko!

Svět závisí na tiskových řemeslech v nepoměrně větší míře, než si obvykle uvědomujeme. Téměř každá věc kolem nás nese své barvy, přičemž přes dvě třetiny jich byly naneseny polygrafickými technikami. To vše za využití nejrůznějších substrátů, rozpouštědel, sušidel a energií. Jestliže se po letech oficiálního amerického bojkotu prolamují strnulé ledy v jednáních s nejrůznějšími ekologickými aktivitami, mohlo by se přeci jen blýsknout na lepší časy. Ovšem jak pro koho…

Představuje-li si tuzemská hlava pod lepšími časy dobu, kdy se ekologům zacpou ústa, svatovítský chrám poručí do rukou lidu a mašiny rozběhnou tržní kola blahobytu vyvoleným, pak by bylo alespoň státnicky moudré ponechat také Amíkům jejich svobodné mínění. Ti se naopak vydali svojí cestou přes FCS certifikovaný papír, sójové barvy, větrné rotory a hospodárnější stroje. Pravděpodobně se přitom čerta starají, co to tu provádíme. Jak totiž na oplátku říká prezident americký: K tomu nám dopomáhej Bůh…