Co všechno je pod ochranou?

V rámci komunistického bloku byla Česká republika jedinou zemí, kde se ochraňovalo jak duševní vlastnictví autorů a výkonných umělců prostřednictvím OSA, tak prostřednictvím OSVU (Ochranné sdružení výkonných umělců, jakýsi předchůdce Intergramu), který vyúčtovával provozovací honoráře z televize, rádia atd. Tím byla naše země ojedinělá.

Pohled do historie

Pohled do historie odkrývá, že zákon stanovuje provozovatelům podmínku o nutném uzavření smlouvy. Např. DILIA, ochranná organizace pro autory dramatických děl, vyvíjí na základě zákona tlak na všechna rádia, aby s nimi uzavřela smlouvu, kterou by podle zákona uzavřít měla. Problém je však v tom, že téměř žádné rádio neprovozuje nic, co by DILIA ochraňovala.

„Dříve se provozovatelé zajímali o to, co ochranné organizace s jejich penězi podnikají dále. Zcela proti smyslu, že jsme se o to tolik starali, je, že dnes jim poskytujeme nedokonalá hlášení, aby s penězi mohly dělat to, co mají,“ informuje Michal Zelenka, prezident Asociace provozovatelů soukromého vysílání. „U hudebních snímků jsou hlášení poskytována většinou bez problémů, ale nutnosti hlášení podléhají i ostatní programové prvky, kde je použito autorské dílo. K mylné interpretaci dochází i u děl volných (viz dále).“

OSA: vztahy s rádii

Na problémy spojené s uplatňováním autorského práva v rozhlasovém vysílání jsme se zeptali Zuzany Kurelové, vedoucí odboru vysílacích práv OSA. „OSA - Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, je ochranná autorskoprávní organizace, která na našem území zastupuje české a za- hraniční autory hudebních děl, skladatele a textaře. České autory zastupujeme na základě individuálních smluv, autory zahraniční na základě recipročních smluv s ochrannými organizacemi v zahraničí. OSA je za tyto auto- ry oprávněn udělovat souh- las k užití hudebních děl i v oblasti jejich rozhlasového vysílání. Tento souhlas udělujeme provozovatelům rozhlasového vysílání smlouvou. Podle smlouvy jsou provozovatelé rozhlasového vysílání zavázáni jak k poskytování hlášení o užitých hudebních dílech, tak k tomu, aby do podkladů poskytovaných OSA byla zahrnuta všechna hudební díla užitá provozovatelem rozhlasového vysílání, včetně hudebních znělek, předělů, reklamních spotů a dalších programových prvků. Proč všechna tato hlášení od rádií potřebujeme? Proto, abychom na základě nich mohli autorům vyplatit autorské honoráře za jejich konkrétně odvysílaná hudební díla v příslušných rádiích.“

OSA zastupuje velké množství hudebních děl. Začíná-li rádio své vysílání, mělo by se na OSA obrátit, popř. OSA kontaktuje rádio sám, a uzavřít s ním smlouvu, v níž uděluje souhlas k užívání děl OSA zastupovaných autorů. Ve smlouvě jsou rovněž stanoveny podmínky o placení autorských honorářů a podmínky, které se týkají hlášení autorských děl, která rádia při vysílání užila. Až na základě těchto informací OSA zpracovává jednotlivá hlášení a srovnává je s databází autorských děl zastupovaných autorů a na základě toho vyplácí autorské honoráře. „Proto je pro nás velice důležité, aby rádia nejen platila autorské honoráře, ale i hlásila, jaká hudební díla užila,“ pokračuje Zuzana Kurelová. „V praxi to vypadá tak, že většina rádií nám zasílá hlášení o vysílaných písních, jsou vybavena selektorem. Mnohá z nich nám však neposkytují hlášení o hudebních dílech, která odvysílala v programových prvcích. Proto využíváme nejrůznějších prostředků k tomu, aby nám rádia dodávala hlášení o odvysílané hudbě úplná.“

Užijí-li rádia v nějakém propagačním prvku hudební dílo nebo jeho část, musí mít rovněž souhlas od autora nebo od OSA. Problém je však v tom, že rádia se sice k tomuto hlášení smlouvou zavážou, ale činí jim problémy toto hlášení podávat s tím, že tato díla neprocházejí selektorem a údaje není možné získat ani od mediálních zastupitelství.

„Je třeba připomenout, že při srovnání s jinými uživateli autorských děl můžeme řa- dit provozovatele rozhlasové- ho vysílání mezi naše dobré smluvní partnery. Neznamená to však, že od nich nebudeme vyžadovat vše, k čemu se smluvně zavázali a co potřebujeme k řádnému vyúčtování autorských honorářů našim zastupovaným autorům,“ říká Zuzana Kurelová.

Korespondence bez následků?

Začátkem roku 1998 rozeslal tedy OSA všem provozovatelům rozhlasového vysílání dopis, upozorňující na nedostatky v hlášení o užité hudbě. Jedná se o údaje obsahující název reklamního spotu, název užitého díla, jméno autora hudby, délku trvání spotu a počet provozování. Ze smlouvy vyplývá, že provozovatelé jsou nuceni tyto údaje získat a uvádět je v hlášeních. V případě, že je reklamní spot odvysílán s chráněnou hudbou bez následné odměny autorům, dochází k porušení autorského zákona. Za toto porušování odpovídá podle téhož zákona provozovatel rozhlasové stanice, nikoli zadavatel reklamy.

V tomtéž roce se OSA podle slov Zuzany Kurelové obrátil i na mediální zastupitelství, která připravují nebo zprostředkovávají vysílání re-klamních spotů, jež vyrábějí reklamní agentury, s žádostí, aby poskytovala rádiím po-třebné informace. „Mediální zastupitelství buď reagovala pozitivně, nebo nereagovala vůbec. Mediální zastupitelství však nejsou našimi smluvními partnery, protože v případě vysílání reklamního spotu rádiem nejsou z hlediska autorského zákona uživateli autorských děl. Proto se na ně obracíme s vysvětlením celého problému a se žádostí, aby údaje o reklamních spotech předávala provozovatelům rozhlasového vysílání.“

Po odeslání této výzvy očekával OSA nápravu ze strany provozovatelů a snahu nedostatky odstranit, a to s upozorněním, že u těch provozovatelů, kde bude zjištěno opětovné neplnění čl. IX, bude OSA nucen přistoupit k uplatnění smluvní pokuty, která je stanovena v čl. IX odst. 3 Smlouvy.

Provozovatelé se ohradili, že u mnohých reklamních spotů či jiných programových prvků lze jen velice těžko získat název, a potažmo i autora použitého hudebního díla. V dopise proto OSA žádal provozovatele, aby se v případech, kdy jim jsou údaje o vysílané hudbě v reklamních spotech neznámé, obrátili na svá mediální zastupitelství, odkud jsou tyto spoty zadávány do vysílání.

Ani po roce podle provedené analýzy nedošlo u mnohých k výrazné nápravě. Proto v dubnu roku letošního obdrželi provozovatelé dopis další. Na OSA se stále obracejí zastupovaní autoři hudby a nakladatelé, zahraniční ochranné autorské společnosti s reklamací nevyúčtovaných autorských honorářů za užití hudby v reklamních spotech. Tyto stížnosti se projednávají na výboru OSA a ten je nucen se touto problematikou neustále zabývat.

Krok do civilizace

Na opakovanou výzvu OSA reagovala APSV dopisem určeným statutárním zástupcům svých členských rozhlasových stanic. Asociace vyjednává od počátku existen- ce duálního systému v ČR s ochrannými organizacemi smlouvy o souhlasu k užití uměleckých děl a finanční plnění.

„Nedílnou součástí smluvních povinností provozovatelů, všude v civilizovaném světě, jsou i hlášení o užitých dílech. Je to nutné zejména proto, aby peníze, které provozovatel beztak platí (nevratné zálohy nebo minimální odměny, popřípadě procenta z příjmů), našly skutečného adresáta, tedy osobu, která užité dílo opravdu vytvořila,“ uvádí dále Michal Zelenka. „Jak už jsem zmínil, u použitých hudebních titulů není téměř problém a vše probíhá k všeobecné spokojenosti. Tato povinnost se však týká i tzv. ,volných děl' z ,hudebních knihoven' zakoupených pro vytváření obalových prvků (znělka, jingle, bumper, stinger, hudební podklad - music bad, promo spot, veřejné sdělení PSA, reklamní spot, upoutávka apod.). Tato díla jsou ,volná' pouze ve smyslu povolení k zvláštnímu nakládání, které autor poskytl vydavateli takové knihovny nebo databáze. Jde o stříhání, spojování s jiným dílem, efektem, textem atd., tedy o něco, co je jinak s uměleckým dílem zákonem zakázáno dělat. Nárok na odměnu za provozování však zůstává nedotčen. Stejně je tomu u děl, která vytvořil kdokoli (zvukový produkční, spřátelený autor, zvukové studio atd.) speciálně pro rozhlasovou stanici. Takový autor, chce-li dostávat od ochranné organizace platby (autorské honoráře), musí s ní však uzavřít smlouvu o zastupování (popř. není-li zastupován, požádat v konkrétních případech užití jeho děl o vyplacení autorských honorářů) a rozhlasové stanici udělit souhlas ke zvláštnímu nakládání. Ohlašovací povinnost se netýká programových prvků jako SFX (zvukové efekty), ruchů a všech zvuků, které nenesou známky uměleckého díla. Provozovatelé se mylně domnívají, že by jim použité dílo mohlo přinést nějaké dodatečné náklady. Nikoli. Konstrukce je procentní, provozovatelé platí procenty z příjmů stanice a je tam určitá pojistka, která se v případě OSA jmenuje nevratná záloha a v případě Intergramu minimální odměna. To proto, aby když člověk nedosáhne kýženého příjmu, duševní vlastnictví nepřišlo zkrátka.“

Neztratit příjem

Užití jakýchkoli autorských (uměleckých) děl v rádiu bez svolení autora (zastupující ochranné organizace) je porušením zákona a může vést i k soudním sporům. Vysílání jakýchkoli autorských děl bez svolení autora je tedy porušením zákona a ten, kdo autorská práva porušuje, se může dostat do konfliktu nejen se zákonem autorským, ale i trestním.

Stejná povinnost se týká i reklamních spotů, pokud obsahují hudbu či jiný prvek, který lze považovat za umělecké dílo. Praxe je taková, že dodavatelé spotů téměř nikdy nepřipojují tzv. „křestní list“ nebo alespoň popis díla, který musí obsahovat název reklamního spotu, název užitého díla, jméno autora díla, případně „label“ použité knihovny a stopáž spotu. K tomuto popisu by pak provozovatel rozhlasového vysílání měl připojit hlášení o počtu provozování stejně jako u běžného hudebního titulu.

„Víme, že agentury a klienti a zadavatelé vůbec tyto údaje buď neznají, nebo se nechtějí zabývat dodatečnou administrativou. Je tedy na nás, abychom znovu a znovu trpělivě vysvětlovali a do smluv o vysílání reklamy dávali povinnost tyto informace poskytovat. Začít můžeme u sebe a hlásit spoty, které byly vyrobeny v našem konkrétním rádiu. Na druhou stranu rovněž víme, že za vysílání odpovídá ve smyslu autorského práva provozovatel. Kromě trpělivého vysvětlování a opakujících se žádostí o tyto informace však nemůže rozhlasová stanice téměř nic jiného dělat. Kdyby totiž spot vysílat odmítla, dojde ke ztrátě příjmů jak vlastních, tak nakonec i ochranné organizace,“ doplňuje Michal Zelenka.

Pohled z hudební knihovny

Hudební skladatel Zdeněk Nedvěd je zároveň majitelem studia Fontana a hudební knihovny Sonoton, s výhradním zastoupením pro Českou republiku. Společnost zastupuje pro český trh dvanáct hudebních knihoven z celého světa a první českou hudební knihovnu. Tyto knihovny byly vytvořeny právě s cílem předcházet problémům s autorskými právy. Knihovna soustřeďuje souhlasy autorů - autora hudby, výrobce a výkonných umělců, které jsou potřeba pro používání hudebních děl. Provozovateli je potom jménem autorů udělena licence k použití hudebního díla.

„Problém je, že u nás málokdo ví, že souhlasy se pohybují ve dvou rovinách: Synchronizační právo je potřebné k výrobě produktu, tedy sesynchronizování hudby se slovem ve zvukovou koláž nebo s obrazem v případě filmu - je nutné mít souhlas k výrobě produktu od autora hudby, výkonného umělce a výrobce. Druhou rovinou je repríza vyrobeného produktu ve vysílání, tedy ve veřejné produkci,“ říká Zdeněk Nedvěd. „V České republice se tato první rovina jeví jako nelogická a málokdo ji chápe. Provozovatelé vědí, že autor musí dostat za použití svého díla finance prostřednictvím ochranné organizace, ale že je potřeba také souhlasu k výrobě, je poněkud opomíjeno. Autorské právo však naprosto jasně hovoří o tom, že chce-li někdo s produktem zacházet, musí získat souhlas k výrobě.“ Jak uvádí Zdeněk Nedvěd, pro výrobu reklamy je v praxi mnohdy použita část hudby ze slavné písničky, což je naprosto nepřípustné. Každý výrobce reklamy je povinen mít produkt ošetřen a mít uděleny potřebné souhlasy k výrobě od všech tří autorů a nakladatele (zástupce autora). Souhlas zahraničního výrobce by podle Zdeňka Nedvěda výrobce nepochybně nedostal, neboť je velice drahý a převyšuje často celou jeho reklamní kampaň - proto existují hudební knihovny, které souhlasy zahraničních autorů soustřeďují a po udělení licence nejsou poplatky za užití díla vysoké.

Kristina Vacková

Michal ZELENKA, prezident APSV

Zuzana KURELOVÁ, vedoucí odboru vysílacích práv OSA

Zdeněk Nedvěd, hudební skladatel, majitel Studia Fontana a hudební knihovny Sonoton