O témata EU není zájem

Když řeknete Brusel, leckomu naskočí husí kůže a v mysli vytanou synonyma jako přílišná a otravná byrokracie či nesmyslné návrhy, které ztrpčují život. Do určité míry za to mohou média, která o problematice EU informují často zjednodušeně a zkresleně.

Evropská témata jsou těžko obchodovatelná. Přitahují jen silné tváře.
11.2.2016 7:59   |  

Od vstupu České republiky do Evropské unie uplynulo již více než deset let, přesto si ne všichni na tuto skutečnost zvykli a vzali ji za svou. Brusel pořád zůstává něčím vzdáleným a nesnadno uchopitelným, ačkoli náš život ovlivňuje více, než by se nám zdálo.

Určitý podíl viny na tom kromě českých politiků, kteří se soustředí především na domácí písek a čistě evropská témata ignorují, nesou i zdejší média, jež k informování o EU přistupují s jistou dávkou zdrženlivosti. Přitom podle průzkumu, který si na jaře loňského roku nechala zpracovat česká vláda, zdaleka neplatí, že by Čechy zprávy z Bruselu nezajímaly. Naopak, zejména v posledních letech roste počet lidí, kteří o informace z EU stojí a cíleně je vyhledávají.

Nic pro nás

Za menší prostor, kterému se EU v českých médiích dostává, může do určité míry to, že zprávy z Bruselu a ze Štrasburku spadají do zahraničního zpravodajství, které obecně upadá, a Česká republika v tomto není výjimkou. Stačí si jen prolistovat stránky hlavních českých deníků a přesvědčit se, na kolika z nich se redaktoři událostem ze světa věnují. V drtivě většině se jedná maximálně o dvoustranu.

„Česká média se někdy tváří, jako by zahraničí, jak říká trefně jeden kolega, byl jen webový projekt několika editorů v Praze, a ne reálný svět. Největší nedostatek spočívá v tom, že vlastně nevíme, jak vypadá život za hranicemi našeho státu,“ vysvětluje Kateřina Šafaříková, novinářka časopisu Newsweek, který se na zahraničí specializuje. Šafaříková působila v letech 2004 až 2009 jako stálá zpravodajka Lidových novin v Bruselu.

O tom, že se česká média nevěnují EU tolik, kolik by si zasloužila, je přesvědčena i další česká novinářka, Silvie Housková, která o Unii píše pro Hospodářské noviny. Je to podle ní škoda zejména proto, že z Bruselu přichází legislativa, která tvoří ve většině případů (uvádí se až 70 procent) základ českých zákonů, a má proto na každodenní život obyvatel velký vliv. „EU je organizace, která nás velmi ovlivňuje a v níž si Česko může své zájmy prosazovat, pokud by to chtělo a umělo,“ říká Housková.

O dění v Bruselu česká média příliš neinformují.

Od stolu

Vysvětlení, proč bruselská témata české redakce nelákají, je několik. V první řadě za to může počet lidí, kteří se tématům věnují z terénu a kteří jsou schopni získané informace srozumitelně zprostředkovávat dál a sem tam je okořenit o zajímavé a inspirující příběhy. Přestože i v tomto případě platí ono známé pořekadlo, že kvalitní zahraniční zpravodajství se od stolu dělat nedá, v současné době mají své stálé zpravodaje přímo v centru dění (tj. v Bruselu, kde sídlí většina unijních institucí) jen tři česká média, a ještě k tomu veřejnoprávní.

Bylo by však chybou si myslet, že je to případ pouze České republiky. Podle Asociace akreditovaných advokátů veřejné politiky u EU (Association of Accredited Public Policy Advocates to the European Union) v posledních letech dramaticky klesá počet novinářů píšících o EU z Bruselu i v dalších zemích evropské osmadvacítky. Za důvod je označována ekonomická krize, která naplno zasáhla i média, malý zájem o evropská témata mezi veřejností a rozvoj internetu, který zkracuje vzdálenosti.

Nedostatek lidí, kteří by zprostředkovávali zprávy z EU, trápí i jiné české redakce, které si stálé zahraniční zpravodaje nemohou nebo nechtějí dovolit. „Problém českých médií je v tom, že se novináři už nemohou soustředit pouze na jednu nebo dvě oblasti, a mají proto o všem jen povrchní znalosti. Pokud se člověk vyloženě neprofiluje a nemá nějaké cíle, jeho šéf a editoři ho nechávají dělat to, co je zrovna potřeba,“ popisuje aktuální situaci v mnoha sdělovacích prostředcích Housková, podle níž tak dochází k velkému zjednodušování témat. To může být původcem zkreslené informace, nebo dokonce úplného nesmyslu. Příkladem nepřesností v českých médiích je pověstné balení koblih či regulace objemu vody při splachování.

„Novináři vědí o EU jen velmi málo. Články a příspěvky jsou hodně jednostranné, často až názorově zabarvené, což by se ve zpravodajství stávat nemělo,“ řekla Strategii Housková, která má pracovní zkušenosti také z Českého rozhlasu.

Neprodejné

Malé povědomí o EU a její integraci a chabá znalost fungování unijních institucí není zdaleka problém pouze řadových novinářů. Potýkají se s tím i editoři a vedoucí příslušných redakcí, kteří mají rozhodující slovo o tom, co se bude ten který den sledovat. Často se pak stává, že témata EU podvědomě přehlížejí nebo nabádají k psaní o jejich negativních či kontroverzních aspektech, které lépe prodávají.

To nepřímo potvrzují i zaměstnanci tiskového odboru vlády, kteří o evropských tématech hovoří jako o „těžko obchodovatelných“. Pokud se jim podaří média přesvědčit k tomu, aby se určitou problematiku pokusila zpracovat třeba z pohledu přínosů pro Českou republiku, je to důvod k oslavám. Ne však příliš bujarým, protože je pravděpodobné, že pozitivní zprávu v brzké době přebije informace negativní. „Naše snaha tak přijde vniveč a můžeme se snažit od znova,“ říkají.

Vždy tomu tak ale nebývalo. Za zlaté časy zájmu o dění v EU je obecně považováno období krátce po vstupu České republiky do EU a také české předsednictví Radě EU v první polovině roku 2009. „Nejvíce prostoru jsem měla jako zpravodajka Lidových novin. Bylo to těsně po vstupu, všechno bylo nové a ,poprvé‘ a já k tomu byla přímo na místě. Hlad po informacích, jaké to tam je a jak si tam Češi vedou, tu jednoznačně byl,“ vzpomíná na své pětileté působení v Bruselu Kateřina Šafaříková.

Lepší časy

Jak se říká, naděje umírá poslední. Mezi novináři se i dnes najdou tací, kteří si uvědomují, co členství Česka v EU pro jeho občany znamená, a chtějí o tom psát. „98 procent mých témat šéf i editoři schválí a také na ně dostanu relevantní prostor,“ říká Silvie Housková z Hospodářských novin.

Témata si vybírá sama a ve většině případů se jedná o denní agendu EU, tedy především legislativní návrhy Evropské komise, dění v eurozóně a také vrcholná zasedání evropských lídrů v Bruselu, tzv. summity. „EU ovlivňuje byznys, na který se zaměřujeme. Píšeme proto i o ekonomických tématech, o která jiná média nejeví zájem,“ dodává.

Zájem o EU v neposlední řadě roste i s jejími tématy. Příkladem může být aktuální migrační krize, která již několik měsíců vytrvale plní přední stránky novin. Stoupá rovněž počet „evropských“ otázek na premiéra a vládu. „Z deseti dotazů, které nám novináři pošlou, se šest až sedm váže na problematiku EU,“ říkají lidé z tiskového oddělení Úřadu vlády.
Na tuzemské mediální scéně navíc již několik let působí specializované servery, které se problematice EU věnují systematicky a kontinuálně a mohou být dobrým výchozím zdrojem informací třeba zrovna pro kolegy z branže.


Čtěte také: Televize hledají nové cesty k zisku


Autor: Lucie Bednárová, šéfredaktorka EurActiv.cz, pro Strategii

Komentáře

Čtěte také

Nizozemská vláda chce zrušit fosilní auta, mají je nahradit elektromobily

Nizozemská vláda chce zrušit fosilní auta, mají je nahradit elektromobily

Jen 15 procent všech prodaných automobilů v Nizozemsku budou v roce 2025 tvořit elektromobily. Návrh na omezení fosilních aut tak podle ministra ekonomiky nedává smysl. více

Mobilní web