Rok Adriany

Je lepší být dobrým amatérem než příšerným profesionálem, tvrdí pražská primátorka, které se po roce rozpadla koalice.

 Primátorka hlavního města Prahy Adriana Krnáčová
28.12.2015 7:59   |  

„Konečně jsem zase začala psát,“ pronesla Adriana Krnáčová ve své pracovně na Mariánském náměstí na začátku prosince. Uprostřed patových politických námluv každého s každým, s vidinou okamžitého odchodu do opozice, nepůsobila ani trochu nervózně a vyčerpaně. Za sebou má přitom boj o rozpočet. Aby prosadila verzi, kterou připravila její náměstkyně Eva Kislingerová (ANO), dala ostatním stranám nůž na krk: „Buď jej podpoříte tak, jak je, nebo jej vůbec nepředložíme a Praha pojede v příštím roce v rozpočtovém provizoriu.“

Tohle nestandardní chování (které někteří nazývají vydíráním) notně namíchlo opozici, Krnáčová nicméně dosáhla svého. Všichni zastupitelé rozpadlé koalice (ANO, ČSSD a Trojkoalice), kteří si navzájem odvolávají radní a na zastupitelstvu otevřeně hlasují proti sobě, podepsali, že pro rozpočet zvednou ruku „jako jeden muž“ bez toho, aby jej „prznili“ pozměňovacími návrhy. I tohle je pro Krnáčovou charakteristické: kromě značně neortodoxních vyjádření používá nezvyklé prostředky.

„Já nejsem politik jako ti přede mnou,“ ujistila primátorka. Otázku, jestli to neznamená, že je spíše než „jiným politikem“ amatérem, soudě podle agonie, ve které se Praha nachází po roce jejího primátorování, odráží s úsměvem: „Když chce někdo něco měnit, organismus navyklý na určitý modus operandi se přirozeně brání a chce ten cizorodý prvek vypudit. A slovo amatér je odvozeno od amare, což je milovat to, co člověk dělá. Je lepší být dobrým amatérem než příšerným profesionálem.“

Haló, tady Krnda

Lidé často mění na Krnáčovou názor po osobním setkání. Ta arogantní, přisprostlá, impulzivní osoba, kterou znají z médií, se mění ve vtipnou, přemýšlivou ženu, která bez výbušných emocí trpělivě odpovídá na jakoukoli otázku a ty obzvláště nepříjemné glosuje. Poté, co se jí začalo přezdívat Krnda, začala se jako Krnda představovat do telefonu nebo podepisovat do esemesek. I když občas utrousila, že je jí bližší její stará přezdívka Tapír odkazující k jejímu nosu.

Se stejným důrazem, jaký klade na svůj odstup od „klasických pražských politiků či politikářů“, Krnáčová tvrdí, že se nikdy nevzdává a jde za svým cílem. Primátorka je zkrátka skálopevně přesvědčená o své pravdě. To je ale jen jeden rys její osobnosti.

I přes sebejisté vystupování a kategorické soudy je schopna se učit a přiznat, že se mýlila. Třeba v tom, že stačí pořádně „makat“ místo „žvanění“ a není třeba nic vysvětlovat, protože přece jen hlupák to nevidí. Důkazem budiž, že začala komunikovat s novináři a zřídila si web, na který sama píše články a popisuje svůj život.

Jaký je tedy příběh první ženy v čele metropole, která se zatím nejvýrazněji zapsala do povědomí běžného Pražana svým výrokem o debilech, kteří projektují a stavějí tunel Blanku, a o spiknutí kokotů?

Jako Marie Curie

Adriana Krnáčová je Slovenka s českým občanstvím. Odejít do Čech se rozhodla v roce 1995, „protože to, co tam dělala Mečiarova vláda, se opravdu nedalo“. Její rodnou řečí ale není slovenština, nýbrž němčina a maďarština. Česky se naučila tady, prý má dobrý hudební sluch po tatínkovi.

Jejím vzorem je Marie Curie-Skłodowska. V devíti letech si přečetla její životopis a pak ještě mnohokrát. „Protože se nikdy nevzdala, přestože v devatenáctém století se zdálo, že v mužském světě nemá šanci. Něco vymyslela, musela to několikrát dokázat, měla svůj cíl a šla za ním i přes mnohé neúspěchy. Byla skálopevně přesvědčená, že má pravdu. I když v konečném důsledku na to umřela,“ vysvětluje Krnáčová. Ani ona se nikdy nevzdává.

To ostatně ukázala úřadující primátorka v posledním roce několikrát a ukazuje i teď, když hodlá primátorkou zůstat i potom, co se jí pod rukama rozsypala koalice.

Od vlastních to bolí

Snad žádný primátor nečelil tolika pokusům o odvolání. Přinejmenším třikrát během jednoho roku jí zkoušela opozice sundat primátorský řetěz. Tyhle snahy se jí nijak zvlášť nedotkly. „Možná to ukazuje i na neschopnost opozice,“ směje se. Když ale přijde řeč na to, že musela ustát také to, když se ji pokusili zaříznout zastupitelé vlastní strany, poprvé během rozhovoru zvážní a váží každé slovo. „To bylo nešťastné a nepříjemné. Člověk musí bojovat na dvou frontách – držet v šachu opozici a spolupracovat s někým, kdo nechce. To je velmi náročné,“ říká.

Zákopová dívčí válka, kde proti sobě stála Krnáčová a předsedkyně pražské organizace ANO Radmila Kleslová, vyplavala na veřejnost na sklonku léta. Kleslová šla primátorce, kterou si proti její vůli vybral a umluvil Andrej Babiš, po krku od začátku. Bývalá funkcionářka ČSSD sestavila pražskou kandidátku ANO tak, aby vyhovovala především jí, takže Krnáčová, která nehodlala být jen dekorativní suitou dua Kleslová – Karel Březina (ČSSD), neměla ani podporu vlastní strany.

Adriana Krnáčová několikrát čelila tlakům, aby odstoupila z čela Magistrátu hlavního města Prahy.

„Já ani přesně nevím, co Radce na mně vadilo. Vždycky jsem slyšela zástupné důvody: že nekomunikuju, že mám špatné poradce, pak mi ukázali průzkum, že nejsem oblíbená hejtmanka… Nakonec jsem pochopila, že jsem jí vadila prostě já. Všichni ale věděli, jaké mám principy a názory, a ty nemůžu změnit, protože bych popřela sama sebe,“ přemítá Krnáčová. Kleslová nakonec musela skončit v celopražské politice sama, když se provalilo, že si udělala z několika státních a městských firem dojnou krávu. Rozkol v pražské ANO se už ovšem přenesl do celé koalice a opozici stačilo jen trochu „přitopit“.

Na frontě

Jsem primátorka, matka a univerzální voják, píše Krnáčová na svém webu. „Však jsem byla vyslaná na frontu,“ reaguje primátorka. A stejně mluví o svém působení v Transparency International, kde byla sedm let výkonnou ředitelkou: „To byla tehdy také rozložená organizace.“ Původně tam nastoupila jako výpomoc. V roce 2000 se česká pobočka rozhodla uspořádat konferenci a úkolem Krnáčové bylo koordinovat několik mezinárodních týmů. Po konferenci ji správní rada požádala, aby Transparency dočasně řídila a někam ji posunula.

„V Transparency mě to hodně chytlo. Člověk musí chápat legislativu, politiku, ekonomické vztahy. Nakouknout do všeho, ale hlavně hodně studovat. Po těch velmi intenzivních šesti letech mě to však přestalo bavit. Nebavilo mě být zábavný doplněk na konferencích a odmítala jsem chodit na politické kongresy, byť jako host,“ píše Krnáčová. Odešla do soukromé sféry, na magistrát ovšem zamířila v roce 2014 z ministerstva vnitra, kde působila rok jako náměstkyně ministra.

Kariéru musela Krnáčová skloubit s výchovou tří dětí, se kterými odešla do Čech ze Slovenska sama. „Vedla jsem je k tomu, že se musejí postarat o sebe samy, nikdo jiný to za ně neudělá. Ony měly na starost domácnost, já peníze a větší opravy. Aby zavládl klid a spravedlnost, měli jsme rozdělené úkoly a služby, jako třeba myčku, vynášení koše nebo nákupy. Na všechno jsme měli excelové tabulky, vyhodnocovali jsme, jaké kdo dostane kapesné, všechno bylo nějak bonifikované. Naučila jsem děti ekonomice v rodině,“ vzpomíná.

Dnes už jsou její potomci dospělí a samostatní. Nejstarší syn zdědil po matce zálibu ve vaření, dnes je kuchařem v Londýně.

Maličkosti nabíjejí

Ačkoli Krnáčová ráda a prý dobře vaří, v lednici má poslední rok většinou jen sójové mléko, nějaké ovoce a hořčici. Primátorování jí ubralo hromadu volného času, ale toho, že nedokázala odmítnout nabídku Andreje Babiše, aby kandidovala na primátorku, rozhodně litovat nebude, ani když bude muset odejít do opozice. „Litovat bych mohla, kdybych byla zlomená nebo zklamaná, a to fakt nejsem. Je to ohromná zkušenost, kterou nenačtete, je nepřenositelná. Potkala jsem fůru zajímavých lidí, se kterými je radost pracovat,“ říká Krnáčová.

Odmítnout nabídku Andreje Babiše, aby kandidovala na úřad primátorky hlavního města, Adriana Krnáčová nedokázala.

Na první stránce svého webu má fotografii se šéfem Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR) u stolečku, který by se měl objevit v příštím roce například na Kampě, na Karlově náměstí nebo Vinohradské třídě v rámci programu zlepšení veřejných prostor. Město tam rozmístí stolky a židle proto, aby se tam mohl turista nebo Pražan jen tak posadit.

„Pojďme jednou začít od toho, co je jednoduché, není to megalomanské a má to okamžitý efekt – tedy od židlí,“ píše Krnáčová.

Agendu IPR sebrala svému „zelenému“ náměstkovi Matěji Stropnickému poté, co se mu nedařilo projednat s ministerstvem pro místní rozvoj klíčové Pražské stavební předpisy. A evidentně se v ní našla. „Baví mě uvažovat o tom, jak by se mělo město rozvíjet. Ráda si povídám s lidmi, kteří strategicky a koncepčně uvažují, jak bude město vypadat za 15 let, a zároveň vymýšlet, jak by se malými nenáročnými věcmi dalo rozvíjet už teď. Je to nabíjející, jiné než to každodenní technicistní schvalování tisků a dohadování se nad nimi,“ vysvětluje Krnáčová.

Stejně ráda jako s intelektuály se baví s „mladými lidmi, kteří myslí a pracují jinak“. Až jí její spolustraníci začali vyčítat, že lépe než s nimi se domluví s opozičními Piráty, jejichž věkový průměr atakuje zhruba 25 let.

Byznysový hukot

„Víte, ono myslet si, že schopnosti primátora jsou přímo úměrné tomu, co je za ním momentálně vidět, je trochu scestné,“ přemýšlí primátorka, které opozice i média vyčítají, že vlastně za ten rok nic neudělala.

„Já nejsem CEO, bohužel. Kdybych byla, garantuju vám, že by to byl hukot a vypadalo by to tady jinak. Tady to ale není jako v byznyse, kde někoho vyhodíte a druhý den si najmete schopnějšího. Kdyby byla přímá volba starosty na minimálně šest let, který by si mohl vybrat svůj tým, bylo by to také jiné. A já doufám, že k tomu dospějeme,“ soudí Krnáčová. To, jak se dnes skládají koalice, je totiž nemocné a dlouhodobě neúnosné řešení. Praha, kde se během minulého volebního období vystřídaly tři koalice a ta poslední vydržela rok, budiž toho důkazem.

Adriana Krnáčová (1960)
Absolventka výtvarného umění a jazyků na FF UK v Bratislavě, později si rozšířila vzdělání na University of Michigan a University DePaul v Chicagu. Od roku 1991 řídila čtyři roky Soros Center for Contemporary Arts v Bratislavě. V letech 2001–2007 působila jako výkonná ředitelka české pobočky Transparency International. Do roku 2009 pak byla ředitelkou komunikace a členka vedení ve společnosti Johnson & Johnson, dalších pět let majitelkou a jednatelkou firmy BlueOceanSolutions. V březnu 2014 byla jmenována náměstkyní ministra vnitra Milana Chovance. Na podzim téhož roku zvítězila za hnutí ANO 2011 v komunálních volbách v Praze a stala se její primátorkou.
Ping-pong s Adrianou Krnáčovou
Co bych udělala jinak?
Nic.
V čem jsem se v politice mýlila?
Že lidé dělají to, co tvrdí.
V čem je politika přitažlivá?
Můžete prosazovat něco pro lidi a vidíte úspěchy.
Může uspět manažer v politice?
Může.
Největší podraz?
Podvod.
Největší paradox?
V politice neexistují paradoxy.
Kdy jsem se cítila nejlépe za poslední rok?
Na plesu Prahy a na koncertu Tap Tap.
A kdy nejhůř?
Když jsem pochopila, že lidé, kteří by mě měli podporovat, bojují proti mně.
Jaké jsou vlastnosti úspěšného politika?
Nebrat si nic osobně a vydržet.
Je to, že jsem vydržela v čele radnice rok, samo o sobě úspěch?
V této povolební konstelaci si myslím, že ano.
Jaká jsem?
Svéhlavá, temperamentní.
Co považuji za svůj životní úspěch?
Své děti samozřejmě… A to, že jsem bez ohledu na situaci neustoupila ze svých principů.
Jak na mě budou Pražané vzpomínat?
Možná mi budou vyčítat ten vánoční stromeček… To bylo snad moje nejtěžší rozhodnutí.
Kam až jsem ochotná zajít, abych zůstala primátorkou?
Ne za každou cenu.
Jsem primátorka navzdory všem?
Vyhráli jsme volby, a tak jsem primátorkou.
Co bych dělala, kdybych jako primátorka skončila?
Byla bych velmi kvalitní opozice.
Těším se na Vánoce?
Moc. Sejdeme se s dětmi a syn bude vařit českou klasiku a kapustnici.

Čtěte také: Václav Pavelka: Na trendy se dívám s nadhledem


Autor: Hana Boříková, Euro

Komentáře

Čtěte také

Sněmovna zřídila vyšetřovací komisi k reformě policie

Sněmovna zřídila vyšetřovací komisi k reformě policie aktualizováno

Sněmovna zřídila vyšetřovací komisi k reorganizaci celostátních policejních útvarů. Komise by mohla začít pracovat od pátku, pokud poslanci zvolí jejího předsedu. Členy bude dolní… více

Komerční prezentace
Mobilní web